NOVINKY:

Moji milí návštěvníci stránek a čtenáři. Protože čas letí a nelze zastavit, musím se pokusit uzavřít kapitolku Čínský chocholatý pes. Sice s povzdechem, ale odhodlaně.

Jak jsem se hlouběji a hlouběji dostávala do problematiky chovu bicolorních špiců, zjistila jsem, že nic není zadarmo. Musela jsem vytvořit chovatelskou základnu, protože na jednom, nebo dvou zvířatech (v republice bys je spočítal na prstech jedné ruky) se budovat chov nedá. Následně jsem zjistila, že chov dalšího plemena je nad moje síly. Pokud chci mít nějakou úroveň odchovů a chci mít aspoň pocit, že přispívám k rozvoji plemene, musím něco vzdát. Vzdala jsem číňánky.

Mezi tím už i moje milá Tylda (nejmilejší a nejnahatější) míří k psímu důchodu. A její máma Žilda jako stárnoucí subreta potřebuje čím dál víc osobní péče. Baruška už, bohužel, přešla duhový most. Vždycky jsem ráda, když se mi ozvou majitelé „mého“ číňánka. Naposledy mi udělali velkou radost majitelé Bonevilla, nahatého pejska po legendárním Cennovi Modrý květ. Smutně vzpomínám na Puntíka.

Nikdy neříkej nikdy…jestli se k číňánkům někdy vrátím, nevrátím nebo se spokojím s jedním nahatým potěšením, spacím psem. Kdo ví. Já ne... Zůstávám dál milovníkem a obdivovatelem. Ale v archivu nám zbylo hodně nádherných vzpomínkových fotografií a je věčná škoda se nepodělit.